Myslím si, že člověk má už nějak ve své přirozenosti zakódovanou touhu po hledání tajemství života
Myslím si, že člověk má už nějak ve své přirozenosti zakódovanou touhu po hledání tajemství života, a totéž, řečeno s určitou nadsázkou, platí i pro hledání na internetu. Ti, kteří se v tomto prostředí chtějí se svými webovými stránkami prosadit a být vidět, touží nahlédnout do tajemství záhadných algoritmů vyhledávačů, vstoupit do pečlivě střežené oblasti a utrhnout pro sebe ovoce poznání. V oblasti SEO (Search Engine Optimization) se stejně jako jinde vyskytují nepravdivé informace či kolují mylné představy, například že Google penalizuje duplicitní obsah a jiné. V posledních letech se proto společnost Google snaží vnést určité porozumění a poznatky do této oblasti prostřednictvím aktivní komunikace s webmastery a lidmi zajímajícími se o SEO. K tomu slouží například videohovory s webmastery, konference, zprávy na Twitteru a další. Dne 24. 11. 2016 proběhla první diskuze českých webmasterů a marketingových specialistů s Johnem Muellerem, který pracuje v Google na pozici Webmaster Trend Analyst.
Sam Marsden ve svém článku „10 Facts You Think You Know About SEO That Are Actually Myths“ uvádí 10 mylných přestav o SEO, mezi něž patří i prohlášení, kterým kdysi Andrey Lipattsev vzbudil velkou pozornost, totiž že třemi nejvýznamnějšími hodnoticími faktory pro Google jsou odkazy, obsah a RankBrain . Autor zmíněného článku však upozorňuje na to, že John Mueller v jednom ze svých rozhovorů s webmastery (19. 9. 2017) toto tvrzení odmítl. Není možné přesně určit nejdůležitější hodnoticí faktory, protože vždy záleží na zadaném vyhledávacím dotazu a v úvahu se musí brát i změny a vylepšení, které Google dělá každý den. Webmasteři a SEO odborníci by se měli zaměřit na to, aby webové stránky byly pro uživatele přívětivé a užitečné. A já k tomu dodávám, že k tomu patří kvalitní produkt a služba, její pravdivý popis, účinná a důvěryhodná prezentace.
Vzpomněl jsem si v této souvislosti na fejeton „Jak se dělá štěstí“ od Věroslava Mertla (Přemítání o věcech vezdejších, Host, Brno 1997, s. 11-13), v němž píše, že „opravdovému štěstí se nejlépe daří zrovínka tam, kde je člověk nejméně očekává, kde mu dokonce ani příliš o ně nejde a kdy on sám navzdory přitažlivosti, která ho táhne jen k sobě, se vydává v přímém protisměru, tu k labuti, tu ke stromu, tu k bližnímu nebo třeba k velrybě, a tímhle zdánlivě nevysvětlitelným pohybem dává štěstí pravý šmak, obsah, rozměr i pořadí“. Touze po poznání nelze bránit, ale někdy je lépe nevstupovat za každou cenu tam, kde je to člověku zapovězeno, a místo toho své úsilí soustředit na to, na čem opravdu záleží. „Probatum est, čili ptáte-li se, jak se dělá štěstí, tedy zásadně v pohybu a v potu tváře, a navrch zrovna v té umrněné, ošoupané, všelijaké pomuchlané a někdy i opovrhované každodennosti, v níž je všechno tak krásně vymyšleno, jako dejme tomu v samotném kosmu, což neříkám jen tak z flancu.“